Vede tělocvik děti ke sportu?

Jistě všichni známe heslo sportem ku zdraví (a trvalé invalitidě). A ačkoliv toto heslo je raženo již mnoho let, není žádným tajemstvím, že děti se hýbou stále méně. Jednou z věcí, která by toto měla alespoň trochu napravit, je výuka tělocviku, která je na základních a středních školách povinná. Je však dobré se podívat, zda vůbec svůj cíl plní.

Samozřejmě si nelze představovat, že hodina tělocviku týdně nahradí klasický pohyb. Jeho účelem by mělo být ukázat dětem nejrůznější sportovní a pohybové aktivity a umožnit jim si je vyzkoušet, aby se pro některou z nich mohly nadchnout. Také by se zde měly naučit základům cvičení, jako je například rozcvičení a protažení před sportovním výkonem. Bohužel se ukazuje, že v tomto bodě žalostně selhává.

V naprosté většině případů totiž situace dopadne tak, že děti, které jsou pohybově nadané a už nějaký sport dělají, s ním nemají problém, zatímco ty, které v tomto ohledu tápou, od sportu spíše odradí. Vliv na to má hned několik faktorů.

Tím zdaleka nejdůležitějším jsou učitelé. Ti často sami příliš nevědí, jak by mělo správě cvičení vypadat, natož jak pro něj dítě nadchnout. Obvykle také tělocvik pojímají buď jako vedlejší předmět, na kterém nezáleží, nebo se naopak přísně drží tabulek výkonu, které má student splnit, bez ohledu na konkrétní fyzický stav a schopnosti daného dítěte.

K tomu příliš nepřidává ani fakt, že neúspěch je zde vždy na očích celé třídy, a všichni víme, jak dovedou být některé děti kruté. Takhle jsou ti neúspěšní v podstatě nuceni stále znovu a znovu se znemožňovat před ostatními, takže není divu, že se stanou terčem posměchu. Rozhodně to tedy není cesta, kterou by se měla moderní tělesná výchova ubírat. Mnohem lepší by bylo, kdyby ji vedli zkušení odborníci. Bohužel, toho se prozatím nedočkáme, neboť, jak již bylo řečeno, tělocvik stojí na okraji zájmu.