V dnešní době moderních technologií už má snad každý člověk dotykový mobil. Jedinou výjimkou možná můžou být staří lidé, kteří s telefonem prostě neumí anebo nechtějí nic měnit a prostě se jim líbí zastaralý tlačítkový telefon. Je teda pravda, že ty tlačítkové telefony z té doby předtím mnohem více vydržely, a to vám mohly spadnout klidně pětkrát na zem a nerozbily se. To je docela dost zásadní věc, kterou si staří lidé na tlačítkových mobilech pochvalují a já se jim ani na druhou stranu nedivím, co si budeme povídat. Já mám dotykový telefon a spadl mi pouze na umyvadlo (ne na zem) a samozřejmě, že už je poškozený.
Stál docela dost peněz, a tak jsem byla hodně naštvaná. Už jsem si kolikrát řekla, že si normálně pořídím na volání asi tlačítkový, protože je podstatně více odolnější. Možná bych to měla udělat. Ale tam bych zase neměla takové možnosti jako na dotykovém mobilu. No uvidíme. Každopádně jak doba tlačítkových telefonů, tak moderních má něco do sebe, a to se musí nechat. A i na tlačítkovém se třeba dají hrát takové ty základní hry, jestli si je pamatujete. Například takový ten had, který chytal ovoce a podobně. Já zatím budu mít tlačítkový a uvidíme, jak to bude dál.
Třeba opravdu dospěju k tomu, že si nakonec pořídím znova tlačítkový a bude to vyřešené. Každopádně tlačítkový telefon jsem měla celkem dlouho, a to myslím až do doby na střední. V té době už každý měl dotykáč, jenom já ne. Měla jsem samozřejmě možnosti, ale v té době jsem se ještě úplně nechtěla tlačítkového vzdát a asi jsem nějak věděla proč. Později jsem měla svůj první dotykáč a ten byl jenom takový základní. Sice se na něm nedalo moc věcí dělat, ale já jsem byla celkem nadšená. Bylo to pro mě něco nového a musela jsem se s ním naučit. Ale samozřejmě dnešní doba moderních telefonů už pokročila a jsou jiné modely.