Existují v přírodě čistí masožravci či býložravci?

Jedním z kritérií, podle kterého zvířata, především pak savce, rozdělujeme, je i způsob obživy. Již na základní škole se učíme o masožravcích, kteří se živí masem jiných zvířat, býložravcích, kteří jedí rostliny, a všežravcích – ti potřebují ke svému životu jak maso, tak i rostliny. Zdá se to jednoduché, a zřejmě každý z nás by ke každému z těchto druhů dokázal vymyslet hned několik příkladů. Považujeme to za jeden ze zákonů přírody, kterým se život zkrátka řídí.

Ukazuje se však, že tak jednoduché to není. Měli bychom si vždy pamatovat, že příroda jen málokdy jedná v absolutnech, nýbrž preferuje spektrum. Proto na celé planetě existuje jen velmi, velmi malý počet druhů, kteří jsou skutečně čistí býložravci nebo masožravci. Valná většina zvířat si svůj preferovaný zdroj často doplňuje tím druhým.

Jedním z čistých býložravců je například lenochod či panda, avšak je jasné, že ani jeden z těchto druhů není příliš úspěšný. K čistým masožravcům lze pak počítat například kosatky dravé či lední medvědy, i když u nich je to především proto, že nemají příliš přístup k rostlinné stravě. Prakticky všechna ostatní zvířata stravu kombinují.

Ano, můžeme tvrdit, že například vlk či lev jsou čistí masožravci – jenže čí pes si občas nepochutná na spadaném ovoci, a která kočka občas nežere trávu? Jistě, maso je jejich primární potravou, avšak neznamená to, že ji nemohou doplnit rostlinami, pokud mají chuť nebo mají nedostatek kořisti.

Například pro jelenovité, jako jsou jeleni, ale třeba i srnci či daňci je pojídání masité kořisti v podstatě nezbytné, především na jaře. Tehdy jsou pozorováni, jak často loví neopatrné zpěvné ptáky, a z dobrého důvodu – potřebují zvýšený přísun vápníku na tvorbu nového paroží, a to naleznou právě v mase a především kostech.

Měli bychom si tedy pamatovat, že v přírodě je jen máloco tak jednoduché, jak jsme se učili na základní škole. Většinou jsou věci složitější, ať už s tím souhlasíme či nikoliv.