Proč sportovci končí kariéru v tak mladém věku?

Asi není třeba říkat, že profesionální sport patří k oblíbeným kratochvílím mnoha lidí. Velmi rádi jej sledujeme, a ty nejlepší atlety obdivujeme. Stávají se z nich v podstatě celebrity, a podle toho jsou také placeni. Ovšem když se podíváme na jejich kariéru, zjistíme, že většinou ji končí v poměrně raném věku. Například ve fotbale či hokeji kolem třiceti let, v gymnastice dokonce již velmi brzy po dvacítce. Přitom běžný člověk, a to i ten, který má fyzicky náročné zaměstnání, jako například horník, pracuje do šedesáti let. Je tedy zajímavé se podívat, proč je zde taková disparita.

Jako první zde samozřejmě máme otázku výkonnosti. Ta po třicítce bohužel začíná u lidí klesat. A platí to u každého z nás, ovšem ani u lidí s náročným povoláním nejsou pravidelně požadovány výkony doslova na hranici lidských možností. Nehledě na fakt, že sportovci se neustále měří mezi sebou, a pokud chcete zůstat na vrcholu, musíte konstantně podávat špičkové výkony, které se vyrovnají i mladým atletům v plné síle. A to dokáže jen málokdo. Dále jsou tu zdravotní důvody. Sportovci většinou své tělo zatěžují velmi jednostranně, a to i v případě, že mají speciální trénink, který zahrnuje více disciplín.

A jelikož je určitá skupina svalů více zatěžována, je také jasné, že se dříve poškodí. To platí především v gymnastice a podobných odvětvích, kde jsou často napínány až na samou svou hranici. Nakonec se sportovec dostane do bodu, kdy zkrátka již nemůže pokračovat. O tom, že si velmi často odnáší trvalé následky v podobě bolesti, která je bude pronásledovat po zbytek života, ani nemluvě. Problém ovšem je, že když skončí kariéru v takto relativně mladém věku, přijdou tím pádem i o zdroj příjmů. A jelikož často nemají školy, neboť se již od raného věku věnovali profesionálnímu sportu, nemohou mnohdy najít práci. Jistě, někteří se stanou trenéry, ale těch je jen pár. Valná většina z nich tak bohužel skončí v chudobě.